Bella:
Edward se pro mě ráno zase přijel, táta to nekomentoval, jenom na mě mrknul. "Ahoj" přivítal mě Edward a opatrně se ke mně naklonil, aby mě mohl políbit. Opatrně, jako kdyby se dalo něco takového odmítnout! Stoupla jsem si na špičky, abych mu trochu pomohla. Byl to jen letmý polibek, škoda. Pokřiveně se usmál a galantně mi podržel dveře. Pak nastoupil taky. "Jak ses vyspala?" zeptal se opravdovým zájmem. "Víc než dobře, měla jsem krásné sny" přiznala jsem a začervenala jsem se. Neměla jsem v plánu přiznat, že mi zdálo - jak jinak - o něm. Věnoval mi láskyplný pohled. "Já taky" doznal se a uhnul pohledem. My jsme teda dvojka. Cesta do školy utekla ani nevím jak. Jakmile jsem otevřela dveře od auta - konečně jsem našla tu páčku! - strhly se na mě pohledy, tak jako vždycky. Když mě pak Edward vzal za ruku a my kráčeli směr škola, tak mě ty pohledy doslova propalovaly. Speciálně holky vypadaly jako by mě chtěli zavraždit. Znovu jsem děkovala bohu za to, že máme všechny hodiny společné. Na druhou stranu se dalo dost špatně soustředit, když se vás někdo jako Edward dotýká pod lavicí. Očividně se velmi bavil tím, jaké rozpaky mi tím způsobuje. Tak jsem mu to před obědem vrátila a přede všemi ho políbila. Vypadal dost rozpolceně, což zase rozesmálo mě. Bylo hezké vědět, že na něj působím stejně, jako on na mě. Sedli jsme si ke svému obvyklému stolu (no obvyklému… jsem tu ani ne týden a už si ho přivlastňuju…). Nemohla jsem odtrhnout pohled od Edwarda, který se usmíval tak, že jsem byla ráda, že sedím, jinak bych se už asi válela na zemi v důsledku podlomených kolen. Příjemnou atmosféru přerušil ten pitomec - jak se vůbec jmenoval? Aha Carl… - který se zase dožadoval mojí pozornosti. Naprosto mi zkazil náladu, takže jsem na něj byla ještě nepříjemnější než včera. Stejně jako včera zabíjel Edwarda pohledem. Jen dneska mu to Edward oplácel. A já jsem ho v tom podporovala tím svým. Carl nasupeně odkráčel. Edward mi lehce stiskl ruku. "No tak, přeci si nenecháš zkazit náladu" prosil a já uznala, že má pravdu. Věnovala jsem mu na oplátku úsměv. "To je lepší" zkonstatoval a taky se usmál. Idylka.
Ta samozřejmě skončila hned následující den. Edward byl takový… odtažitý, nepříjemný. Neusmíval se jako vždycky. Nechávala jsem to plavat, ale o biologii jsem to už prostě nemohla vydržet. "Edwarde, děje se něco? Udělala jsem něco…" začala jsem opatrně. Vrhnul na mě zděšený pohled. "Co bys měla dělat špatně?" ptal se s očima vytřeštěnýma. Jeho reakce mě překvapila. "Já, nevím" odvětila jsem mu zmateně a vyptávala se dál. "Stalo se něco doma? Nebo-" zase mě nenechal to dokončit. "Nic, s čím by sis musela dělat těžkou hlavu" ukončil debatu a pokusil se o úsměv, nepovedl se mu. Chtěla jsem vědět, proč se trápí. "Dobře, nebudu vyzvídat. Ale jsem tu pro tebe, kdybys cokoliv potřeboval… můžeš mi věřit, to snad víš." "Vím, ale vážně, není to nic, kvůli čemu by ses měla trápit" povzdechl si. Neuniklo mi, že dával důraz na slova by ses. Jeho to trápilo hodně. Vzdávám se. Až mi to bude chtít říct, tak mi to řekne. Tentokrát si to Carl u oběda nakráčel ještě sebevědoměji, než kdy jindy, musel si všimnout, že můj vztah s Edwardem mírně ochladl. "Co zase chceš?!" zasyčela jsem na něj nenávistivě. Sebevědomí opadlo. "Zopakovat nabídku, stále platí." "To moje odpověď platí taky. Stále zní NE!" prskla jsem po něm a otočila jsem se zpátky na Edwarda, tvářil se zděšeně. Proč proboha? Jestli mi ten frajírek nic neudělal doteď, tak se to jen tak nezmění. "Co se děje?" zeptala jsem se Edwarda. "Neměla bys ho dráždit, mohl by ti ublížit" řekl starostlivě. "Neublíží mi, tím jsem si jistá." Usmál se, ale zahlédla jsem ve tváři ještě něco jiného… zadostiučinění? "To je hlavní" zkonstatoval a lehce mě políbil na čelo. Něco se děje, vím to. Ale nevím co
Edward se pro mě ráno zase přijel, táta to nekomentoval, jenom na mě mrknul. "Ahoj" přivítal mě Edward a opatrně se ke mně naklonil, aby mě mohl políbit. Opatrně, jako kdyby se dalo něco takového odmítnout! Stoupla jsem si na špičky, abych mu trochu pomohla. Byl to jen letmý polibek, škoda. Pokřiveně se usmál a galantně mi podržel dveře. Pak nastoupil taky. "Jak ses vyspala?" zeptal se opravdovým zájmem. "Víc než dobře, měla jsem krásné sny" přiznala jsem a začervenala jsem se. Neměla jsem v plánu přiznat, že mi zdálo - jak jinak - o něm. Věnoval mi láskyplný pohled. "Já taky" doznal se a uhnul pohledem. My jsme teda dvojka. Cesta do školy utekla ani nevím jak. Jakmile jsem otevřela dveře od auta - konečně jsem našla tu páčku! - strhly se na mě pohledy, tak jako vždycky. Když mě pak Edward vzal za ruku a my kráčeli směr škola, tak mě ty pohledy doslova propalovaly. Speciálně holky vypadaly jako by mě chtěli zavraždit. Znovu jsem děkovala bohu za to, že máme všechny hodiny společné. Na druhou stranu se dalo dost špatně soustředit, když se vás někdo jako Edward dotýká pod lavicí. Očividně se velmi bavil tím, jaké rozpaky mi tím způsobuje. Tak jsem mu to před obědem vrátila a přede všemi ho políbila. Vypadal dost rozpolceně, což zase rozesmálo mě. Bylo hezké vědět, že na něj působím stejně, jako on na mě. Sedli jsme si ke svému obvyklému stolu (no obvyklému… jsem tu ani ne týden a už si ho přivlastňuju…). Nemohla jsem odtrhnout pohled od Edwarda, který se usmíval tak, že jsem byla ráda, že sedím, jinak bych se už asi válela na zemi v důsledku podlomených kolen. Příjemnou atmosféru přerušil ten pitomec - jak se vůbec jmenoval? Aha Carl… - který se zase dožadoval mojí pozornosti. Naprosto mi zkazil náladu, takže jsem na něj byla ještě nepříjemnější než včera. Stejně jako včera zabíjel Edwarda pohledem. Jen dneska mu to Edward oplácel. A já jsem ho v tom podporovala tím svým. Carl nasupeně odkráčel. Edward mi lehce stiskl ruku. "No tak, přeci si nenecháš zkazit náladu" prosil a já uznala, že má pravdu. Věnovala jsem mu na oplátku úsměv. "To je lepší" zkonstatoval a taky se usmál. Idylka.
Ta samozřejmě skončila hned následující den. Edward byl takový… odtažitý, nepříjemný. Neusmíval se jako vždycky. Nechávala jsem to plavat, ale o biologii jsem to už prostě nemohla vydržet. "Edwarde, děje se něco? Udělala jsem něco…" začala jsem opatrně. Vrhnul na mě zděšený pohled. "Co bys měla dělat špatně?" ptal se s očima vytřeštěnýma. Jeho reakce mě překvapila. "Já, nevím" odvětila jsem mu zmateně a vyptávala se dál. "Stalo se něco doma? Nebo-" zase mě nenechal to dokončit. "Nic, s čím by sis musela dělat těžkou hlavu" ukončil debatu a pokusil se o úsměv, nepovedl se mu. Chtěla jsem vědět, proč se trápí. "Dobře, nebudu vyzvídat. Ale jsem tu pro tebe, kdybys cokoliv potřeboval… můžeš mi věřit, to snad víš." "Vím, ale vážně, není to nic, kvůli čemu by ses měla trápit" povzdechl si. Neuniklo mi, že dával důraz na slova by ses. Jeho to trápilo hodně. Vzdávám se. Až mi to bude chtít říct, tak mi to řekne. Tentokrát si to Carl u oběda nakráčel ještě sebevědoměji, než kdy jindy, musel si všimnout, že můj vztah s Edwardem mírně ochladl. "Co zase chceš?!" zasyčela jsem na něj nenávistivě. Sebevědomí opadlo. "Zopakovat nabídku, stále platí." "To moje odpověď platí taky. Stále zní NE!" prskla jsem po něm a otočila jsem se zpátky na Edwarda, tvářil se zděšeně. Proč proboha? Jestli mi ten frajírek nic neudělal doteď, tak se to jen tak nezmění. "Co se děje?" zeptala jsem se Edwarda. "Neměla bys ho dráždit, mohl by ti ublížit" řekl starostlivě. "Neublíží mi, tím jsem si jistá." Usmál se, ale zahlédla jsem ve tváři ještě něco jiného… zadostiučinění? "To je hlavní" zkonstatoval a lehce mě políbil na čelo. Něco se děje, vím to. Ale nevím co




