Rozpoutala se bitva uvnitř mého těla-moje uhánějící srdce závodilo s útočícím ohněm.Oba prohrávaly.Oheň měl na kahánku,protože strávil všechno hořlavé;mé srdce klusalo ke svému poslednímu úderu.Oheň se stáhl,s konečným,nesnesitelným vzedmutím se soustředil uvnitř toho posledního lidského orgánu.Po vzedmutí následoval hluboký,dutě znějící úder.Srdce mi dvakrát poskočilo a pak ještě jednou tiše udeřilo.Nebylo slyšet žádný zvuk.Žádný dech.Ani můj.Nepřítomnost bolesti byla v tu chvíli jediné,co jsem dokázala chápat.A pak jsem otevřela oči a v úžasu se podívala nad sebe.